|
LUBOMÍR PŘIBYL narozen 27. 6. 1937 v Praze; žije a pracuje tamtéž |
| 1952-56 studuje na Výtvarné škole v Praze. Začíná samostatně malovat a experimentovat s grafikou. Inspiruje se organickou přírodou, hledá přímý, jednoduchý výraz. Dělá zoomorfní nebo antropomorfní figury (cyklus Mythy). |
| 1957-58 je přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, ale akademická výuka ho neuspokojuje a je po roce ze školy vyloučen. Se spolužáky Zdeňkem Beranem, Antonínem Málkem, Karlem Machálkem se však seznamuje s novými výtvarnými tendencemi (příchod informelu). Neztotožňuje se sice s existencialistickým názorem, zaujímá ho však výrazovost a tvárnost nových netradičních materiálů, které postupně zapojuje do své práce. Setkává se též se staršími spolužáky Č. Janoškem, J. Koblasou, K. Neprašem, J. Valentou. |
| 1959 seznamuje se s Jiřím a Bělou Kolářovými. Nastupuje jako grafik v propagaci do závodu ČKD Přístroje ve Vysočanech, kde setrvá dva roky. Tam se setkává s Vladimírem Boudníkem a s Josefem Hamplem. S Boudníkem vystavuje v závodní jídelně. Jeho práce tam tehdy vzbudily zájem dalšího tehdejšího kolegy z továrny, Vladislava Merhauta, který pak jeho vývoj od šedesátých let sledoval a dokumentoval. Má první samostatnou výstavu v Divadle Rokoko v Praze. Vystavuje obrazy a grafiku z cyklu Mythy. Jeden obraz z výstavy (Les, olej, 1958) získává do své sbírky Jiří Kolář. |
| 1961 s Boudníkem, Fremundem a Istlerem vystavuje na Bienále v Lublani. Byla to tehdy po dlouhé době první neoficiální účast našich výtvarníků na zahraniční výstavě (oficiální svazová kolekce byla porotou odmítnuta). Přibylův list z cyklu Mythy (Insekt, 1959) si na výstavě vybrala k vydání International Graphic Arts Society, New York. |
| 1961-62 své práce zjednodušuje do elementárních archetypálních znaků. Za list Figura (juta, písek, 1961-62) získal čestné uznání na ljubljanském bienále 1963. V rámci svého zaměstnání v továrně navštěvuje zkušebnu vysokého napětí v Běchovicích. Monumentální přístroje geometrických tvarů obklopené světlem elektrických výbojů obracejí jeho zájem k technice, fyzikálním a geometrickým zákonům a světlu jako fenoménu. Vzniká cyklus Rovnováha, dvojice jednoduchých geometrických elementů, segmentů, parabol nebo hrotů ve vyvážené kontrapozici. V těchto pracích postupně opouští tradiční malbu a vytváří nízké monochromní černé reliéfy z písku pojeného barvou. Obrazy tak nabývají charakter objektu. Později některé tyto práce pokrývá hliníkovou fólií (stříbrné monochromy). Tovární prostředí ho též inspiruje k sériím Šroubů a Spirál, které systematicky rozvíjí v následujících letech. Kontaktují ho galeristé Romanowicz (Galerie Lambert, Paříž) a Van Rossum (Galerie RG, Curacao), kteří vystavují jeho práce. |
| 1962-63 stal se hostem a členem SČUG Hollar. Rozvíjí cyklus Prostorových diagonál realizovaných v různých netradičních materiálech. Zkoumá kontrast amorfního materiálu se striktní geometrickou linií, která tento materiál protíná a prostorově otevírá. Vedle písečných diagonál tak vznikají diagonály na jutě, diagonály hadrové a papírové. Vzniká cyklus prostorových konceptů tvarovaných z mačkaného nebo skládaného papíru (Triangl, Dva hroty, Diagonální zlom, Prostorová vertikála, Deformace kruhů, Deformace paralel a další).Navštěvuje ho Dietrich Mahlow, který je těmito pracemi zaujat a zve ho k účasti na lettristické výstavě (Illustrationen) v Baden-Badenu. Přibyl při této příležitosti vytváří list Deformace textu. |
| 1964 vystavuje papírové koncepty na Trienále v Grenchenu. Počátek účasti na výstavách Pratt Graphic Centra v New Yorku. Nalézá další materiály se kterými začíná systematicky pracovat. Jsou to provazy a sítě. U obou ho zaujala jejich tvarová proměnlivost a možnost zpracování od úplné amorfnosti po striktní geometrickou organizaci. U sítí ho zajímá rovněž jejich prostupnost navozující dojem prostoru. Realizuje z nalezených sítí řadu prostorových konceptů. Tyto sítě vystavuje na Bienále v Lublani 1965. Jeden z listů je z výstavy zakoupen Kongresovou knihovnou ve Washingtonu. Předurčenost nalezených sítí ho však omezuje a proto začíná z provazů komponovat sítě vlastní. Nejprve jsou to jednoduché rastry a provazy vypnuté v paralelních řadách, vertikálních, horizontálních či diagonálních, nebo amorfní aleatorní textury. Koncem roku vystavuje výběr prací z posledních čtyř let v Síni Fronta v Praze. |
| 1965 navštěvuje ho Jiří Valoch, který od té doby věnuje soustavně pozornost jeho práci. Sňatek s Evou Macháčkovou. |
| 1965-66 kontrastem k lineárním rastrům jsou práce jejichž tématem jsou křivky – Sinusoidy, Segmenty, Paraboly, Šroubovice. Nové práce vystavuje roku 1966 ve Viole v Praze a na Bienále v Krakově a r. 1967 na Bienále v Lublani. Setkává se s Janem Kotíkem a Ludmilou Vachtovou. Ta pak v letech 1966-68 vystavuje jeho práce v Galerii Platýz. Navštívil ho Klaus Staeck, který během následujících let vydal několik jeho grafik ve své edici Tangente a vystavoval jeho práce ve svých galeriích v Heidelbergu a Mannheimu. |
| 1967 narození syna Petra. Objekty z provazů pokračují cyklem variací Prostorové diagonály, jejich grafické verze vystavuje na Bienále v Buenos Aires 1968. |
| 1968 International Graphic Arts Society v New Yorku vydává další Přibylův list, jednu z prvních šroubovic. Navštěvuje jej Andrew Stasik, ředitel the Pratt Graphic Center v New Yorku a nabízí mu samostatnou výstavu. Seznámil se s Antonínem Hartmannem, který vybral jeho práce na výstavu šesti pražských výtvarníků v Norrkopingu (Sex fran Prag - Načeradský, Pauzer, Plíšková, Přibyl, Slavík, Štormová). |
| 1969-71 rozvíjí práci s provazy, užívá při tom matematického systému řad narůstajících intervalů, který pracím dodává vnitřní dynamiku. V sedmdesátých letech Přibyl v Československu nevystavuje. Vystavuje však pravidelně v zahraničí a účastní se výstav české grafiky v cizině pořádaných emigranty (Libuše Brožková, Arsén Pohribný). |
| 1972 zásilka jeho prací na Bienále v Ibize je českou poštou zadržena a vrácena, ale organizátoři výstavy doplňují československou kolekci ze zahraničních zdrojů. Jsou vystaveny Přibylovy Segmenty a grafiky Františka Kupky a Josefa Istlera. |
| 1972-76 k nové sérii Šroubů se inspiruje přímo technickými výkresy. Práce realizuje jak pískem (Rotační plochy), tak provazy (Rotační sítě). Jsou vystaveny na Bienále v Ibize 1974. Ve stejném roce má samostatnou výstavu v Městské knihovně v Deventeru (kurátor Herber Blokland). Do cyklu Šroubovic zařadil též několik variant Dvojité spirály inspirované jednou z ikon moderní vědy, schématem replikace molekuly DNA. Vytváří několik nových aleatorních sítí, tentokrát vytvořených množstvím náhodně křížených přímek a diptych Segmentových zlomů (úběžníkový, paralelní). Jean-Robert Arnaud ve své pařížské galerii konfrontuje jeho práce s pracemi průkopníka materiálového tisku Jamese Guiteta. |
| 1977-82 pracuje na nové verzi Zkosených hranolů. Provádí sérii Zkosených, Lomených a Zhuštěných sítí v různých variantách (Zrcadlově lomené sítě, Nedokončené sítě). |
| 1982 Limited Edition, New York vydává grafickou verzi Dvojího paralelního segmentového zlomu (provaz, 1981). Počátkem osmdesátých let se v Československu účastní tří pololegálních akcí, výstavy Současná česká kresba v Brně (kurátor Jiří Valoch), výstavy Obrazy a sochy v Obvodním kulturním domě Prahy 9 Gong ve Vysočanech (kurátorka Alena Potůčková), a akce Minisalon (Krabičky), kterou pod záštitou Jazzové sekce organizoval Joska Skalník. Zde využil příležitosti a realizoval Prostorovou diagonálu jako trojrozměrný objekt. |
| 1985-89 rozpracovává triptych Prostupující se jehlany (objekty i grafika) s řadou variant v následujících letech. Kromě technických výkresů se zajímá též o kresby vytvořené počítačem, s jehož pomocí někdy realizuje své práce. Bernard Fauchille zařazuje jeho práce do sbírky geometrického a konstruktivního umění v muzeu v Choletu. |
| 1989 v únoru má zásluhou Jiřího Šetlíka výstavu v Makromolekulárním ústavu ČSAV v Praze. |
| 1990 seznamuje se s Radkem Kratinou, Janem Kubíčkem a Zdeňkem Prokopem, se kterými potom, v následujících letech, společně vystavuje. |
| 1991 účastní se výstavy Jiná geometrie v pražském Mánesu. Seznamuje se s Josefem Hlaváčkem, který organizuje ve smíchovské Portheimce výstavu s charakteristickým názvem Artikulace, kde vystavuje společně s Hamplem a Prokopem. Představuje zde nové objekty – Evolventy, Sférické sítě, Sférické diagonály, Bicentrické sítě, Zborcené sítě, které rozvíjí též v následujících letech. Účastní se pravidelně Trienále v Krakově a výstav Grafika roku v Praze. |
| 1995 na samostatné výstavě v Galerii bratří Čapků vystavuje objekty z let 1969-95 (kurátor Jiří Machalický). |
| 1996 za Bicentrickou síť získal cenu na Bienále „Facing the Values“ v Katowicích. Navštěvuje ho galerista Hans-Joachim Goller a navazuje s ním spolupráci – mimo jiné účast na výstavě Konkret zu beiden Seiten der Grenze (Plauen 2001). V rámci výstavy Technik-Kunst-Kirche instaluje Goller Přibylovy objekty mezi přístroji v „Hochvolthausu“ v Selbu (2004). |
| 1998 je pozván k účasti na výstavě computerové grafiky při AGART World Print Festival v Domžale. Vystavuje tam své materiálové tisky z cyklu Prostorové plány. |
| 1998-2001 účastní se několika výstav Klubu konkrétistů. |
| 2001 Galerie výtvarného umění v Chebu uspořádala retrospektivní výstavu jeho grafiky (kurátor Jiří Gordon). |
| 2002-03 účastní se výstavy Monochromie (kurátor Zbyněk Sedláček) a výstavy …o technice… (kurátorka Alena Potůčková) v Českém muzeu výtvarných umění v Praze. Získal první cenu na Bienále Grafix 2003 v Břeclavi. Vystavil několik listů na výstavě Materialdrucke (Dracht-Gips-Pappe-Seil) ve Staufenu. |
| 1996-2006 v konceptu časoprostrových konfigurací Posun čtverce, Prostorové plány, Rotační plochy a Otáčející se prostorové plány demonstruje fázováním pohyb v čase i prostoru. Rozvíjí tak nově princip, který uplatnil v některých svých pracích sedmdesátých let. Oblastní galerie v Liberci uspořádala retrospektivní výstavu jeho grafiky (kurátorka Markéta Kroupová). |
| 2007 Hlavní město Praha a Společnost Inter-Kontakt-Grafik mu udělily cenu Vladimíra Boudníka. |
| 2007-2012 nové práce s motivem torse vystavil v Domě moderního umění ve Staufenu (kurátoři Manfred Kluckert a Jiří Vykoukal), 2010. Retrospektivní výstavy jeho obrazů-objektů a grafiky od roku 1963 uspořádala Galerie moderního umění v Hradci Králové (kurátorka Petra Příkazská), 2010 a Topičův klub v Praze (kurátorka Ilona Víchová), 2012. Pracuje na sérii turbulentních diagonál. |
© Ateliér FF design | Webmaster